Historie Třebíče se začíná psát roku 1101, kdy Oldřich Brněnský a Litold Znojemský zakládají benediktinský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Původní dřevěný kostelík byl v polovině 13. století nahrazen románsko-gotickou bazilikou Panny Marie, která byla o několik set let později zasvecena sv. Prokopu. První zmínka o Třebíči jako městě je v listině opata Martina z roku 1277. Město vzniká, aby pokrylo rostoucí potřeby kláštera. Plnohodnotným městem se Třebíč stává roku 1335, kdy jí moravský markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.) udělil městská práva po vzoru královského města Znojma. Snad v polovině 14. století se ve městě či blízkém okolí usazují první Židé. Židé z tohoto jednoho z největších a nejstarších židovských sídlišť na Moravě postupně získávali velké jmění. Tato skutečnost vyvolávala u ostatních obyvatel značnou nenávist. Vzniká tak klasické ghetto se školou, dvěma synagogami, rabinátem izraelského náboženství a nemocnice.Během husitských válek byla Třebíč Husity obsazena a stala se jejich důležitým centrem na Moravě. Tragický rok 1468 znamená, že Třebíč prakticky přestává na několik let existovat. Tohoto roku bylo město i klášter dobyto a vypleněno uherským vojskem Matyáše Korvína. Koncem 15. století se zpustošený klášter a město dostává do rukou Viléma z Pernštejna. Příchodem pánů z Boskovic roku 1525 začíná protestantské období města. Z kláštera byli vyhnáni katoličtí mniši. V polovině 16. století přechází město do držení Osovských z Doubravice a stává se jejich sídelním městem. 1628 vdova po Smilu Osovském Kateřina z Valdštejna přenechala panství svému bratru katolíku Adamovi ml. z Valdštejna a je jako evangelík nucena odejít do zahraničí. Tím končí protestantské období Třebíče a je započata rekatolizace, která vrcholí kolem roku 1700. Koncem 17. století se na jejkovském předměstí usazují kapucíni a budují na místě bratrského sboru klášter s kostelem Proměnění Páně. Až začátkem 18. století prochází bazilika sv. Prokopa zásadnější opravou. Rekonstrukce se ujímá stavitel František Maxmilián Kaňka. 19. století poznamenalo Třebíč sérií ničivých požárů, které výrazně ovlivnily vzhled města. Druhá světová válka znamenala především pro ghetto obrovskou ránu. Židé z širokého okolí zde byli shromažďováni a v květnu 1942 byli odsunuti do vyhlazovacích táborů. Odjelo 281 osob a po válce se jich vrátilo pouze 10. V roce 2003 bylo třebíčské židovské ghetto s hřbitovem a klášterní románsko-gotická bazilika sv. Prokopa zapsány na seznam UNESCO.
