Tábor a Plzeň

6. – 8. 7. 2012

  Tábor byl husity založen počátkem roku 1420 a město bylo pojmenováno podle dnešní izraelské hory Thabor u Nazaretu. Husité se zde snažili vytvořit společenství, které odmítalo lidské zákony a řídilo se jen zákonem Božím. Poměrně krátkou dobu zde fungoval tzv. křesťanský komunismus, tedy všichni odevzdávali svůj majetek a ten byl posléze rozdělován… Ihned od svého založení měl Tábor své vlastní vojsko, kterým podnikal výpady po okolí a plenil katolické kláštery, což byl jeden z hlavních příjmů města. 1452 se Tábor vzdal vojsku zemského správce Jiřího z Poděbrad a Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi.

  První zmínky o Plzni a to dnešním Starém Plzenci pocházejí z roku 976. Na dnešní místo město přenesl roku 1295 král Václav II.. Počátkem husitských válek měli v Plzni značný vliv kališníci, ale v roce 1420 museli Konrad a Jan Žižka město opustit a to se stává katolickou baštou. Několikrát byla Plzeň neúspěšně obléhána, nejprve Janem Žižkou a poté Prokopem Holým. Roku 1468 zde byla vytištěna první česká kniha Kronika Trojánská. Na přelomu let 1599 a 1600 se město stává hlavním sídlem říše a to když jsem před morovou epidemií prchá císař Rudolf II.